Rady a návody

Kybernetický prostor

O čem je kybernetika? Kam patří a kterých oborů se týká?

Co je kybernetika?

Kybernetika je vědní obor, který se zabývá kvantitativními a strukturními zákonitostmi řízení, sdělování a kontroly samoregulujících soustav. Obecně ji lze popsat jako vědu o řízení a ovládání komplexních systémů.

Slovo kybernetika pochází ze starověké řečtiny. Výraz „kybernetes“ znamená kormidelník nebo lodivod, tedy ten, kdo řídí.

Počátky oboru

Jako první použil toto označení antický filozof Platón (427–347 př. n. l.), a to ve smyslu vědy o řízení lodí.

V první polovině 19. století francouzský fyzik a matematik A. M. Ampère (1775–1836) nazval kybernetikou („cybernétique“) tehdy neexistující vědu o řízení společenských a ekonomických soustav.

Pojem následně využil americký matematik Norbert Wiener v knize Cybernetics or Control and Communication in the Animal and the Machine z roku 1948. Kniha vyšla současně v USA a ve Francii a stala se výchozím dílem nově se utvářející vědecké disciplíny. Rok 1948 se proto považuje za počátek kybernetiky.

Ve svých počátcích měla kybernetika výrazně transdisciplinární charakter a její význam byl někdy přeceňován. Po vydání Wienerovy knihy se stala předmětem příznivých i nepříznivých ohlasů.

Vývoj a význam

Kybernetika se v jednotlivých zemích vyvíjela odlišně. V západních zemích do značné míry splynula s obecnou teorií systémů.

V zemích tehdejšího socialistického tábora byla z ideologických důvodů nejprve považována za „buržoazní pavědu“. Znovu přijímána začala být až v polovině padesátých let. Později se naopak stala zastřešující disciplínou pro řadu oborů, které se v západních zemích osamostatnily. Za její součást byla považována například informatika.

Postupně se rozčlenila do několika odvětví, například na technickou nebo lékařskou kybernetiku. Praktické uplatnění našla nejprve v technických oborech: letectví, kosmonautice, automatizační a výpočetní technice. Později se začala zabývat také řídicími a regulačními mechanismy v živé přírodě, tedy biokybernetikou.

Kybernetická bezpečnost

Kybernetická bezpečnost neboli kyberbezpečnost znamená ochranu systémů, sítí a programů před digitálními útoky. Jejich cílem bývá změnit, narušit či zničit citlivé informace nebo přerušit běžné obchodní procesy.

Digitální zabezpečení se týká ochrany digitálních informací, zařízení a aktiv. Patří sem například osobní údaje, bankovní účty a soubory.

CIA: tři pilíře kybernetické bezpečnosti

  • Confidentiality (důvěrnost): zachování důvěrnosti klientových informací. Přístup ke složkám, souborům a bankovním účtům mají pouze oprávněné osoby.
  • Integrity (integrita): zachování obsahu informací. Bez klientova souhlasu nesmí nikdo neoprávněně obsah měnit, vkládat ani odstraňovat.
  • Access (přístup): zajištění přístupu ke klientovým systémům a údajům. Význam tohoto principu ukazují například útoky na nemocnice v ČR.

Kybernetické hrozby a řízení rizik

Pro řízení rizik je nutné mít přehled o kybernetických hrozbách. Informační technologie umožňují stále rychlejší a efektivnější výměnu dat. Zároveň ale poskytují příležitosti těm, kteří chtějí kyberprostor zneužít.

Kybernetické hrozby a informační kriminalita zahrnují širokou škálu negativních jevů různé závažnosti v prostředí informačních technologií. Představují proto jednu z klíčových výzev současnosti.

Jde o možné škodlivé útoky na data nebo IT vybavení organizace. Jejich cílem může být neoprávněný přístup k datům, narušení IT systémů nebo poškození informací.

Útoky mohou být nahodilé i cílené a organizované. Mohou pocházet od jednotlivců, hackerů, zločineckých organizací, teroristických skupin nebo nepřátelských států. Hrozba může vzniknout také uvnitř organizace, například ze strany nespokojených zaměstnanců.

Co mohou hrozby způsobit?

Útočník může získat přístup k finančním účtům a odcizit peníze. Neoprávněně získaná data může využít k odcizení dalších informací. Osobní údaje může zneužít proti konkrétním lidem či zaměstnancům. Může dojít také k zásahu do duševního vlastnictví.

Přehled hlavních hrozeb

  • odepření služby (Denial of Service),
  • zašifrování dat (ransomware),
  • únik informací (Information Leakage),
  • škodlivý kód (malware),
  • útok typu Man in the Middle (MitM),
  • útoky na webu (Web-based Attacks),
  • útoky na webové aplikace (Web Application Attacks),
  • sítě infikovaných počítačů (botnety),
  • bezpečnostní díry (Exploit Kits),
  • narušení dat (Data Breaches),
  • kybernetická špionáž (Cyber Espionage).

Souvislost s internetem

Jak internet vznikal?

Za jeden z milníků se uvádí 29. říjen 1969, kdy byla v USA spuštěna experimentální síť ARPANET. Název dostala podle organizace ARPA. Síť byla omezena na vojenské a vládní účely.

ARPANET tehdy spojoval čtyři pracoviště v USA: University of California Los Angeles, Stanford Research Institute, University of California Santa Barbara a University of Utah. Síť financovala vláda. V roce 1984 k ní bylo připojeno přibližně 1 000 počítačů.

Memex jako předchůdce práce s informacemi

Historie internetu sahá i k roku 1945. V červnovém vydání amerického časopisu The Atlantic Monthly zveřejnil vědec Vannevar Bush (1890–1974) článek považovaný za jeden ze základních kamenů informační vědy.

Popsal v něm zařízení Memex, které mělo rozšířit možnosti lidské paměti: ukládat informace a později je vyhledávat. Mělo pracovat podobně jako lidský mozek, který si data ukládá a vyvolává pomocí asociací. Memex však zůstal pouze představou a nebyl fyzicky realizován.

Další milníky

Impulzem k rozvoji výzkumu počítačových a síťových komunikací byl rok 1957, kdy Rusko vypustilo družici Sputnik. USA v reakci na tuto událost založily v roce 1962 výzkumnou organizaci Advanced Research Projects Agency (ARPA).

Hlavním úkolem bylo zajistit, aby síť armádních počítačů v USA fungovala i při vyřazení některé své části. Výsledkem byla na tehdejší dobu unikátní síť bez centrálního uzlu.

V roce 1963 Theodor Holm Nelson poprvé definoval pojem hypertext. Cílem bylo vytvořit počítače dostupné běžným lidem. Jeho heslo zdůrazňovalo, že uživatelské prostředí má být tak jednoduché, aby mu i začátečník v nouzi porozuměl během deseti sekund.

V roce 1971 americký programátor Ray Tomlinson vytvořil e-mailový program pro ARPANET. Do roku 1973 tvořily e-maily až 75 % provozu této sítě.

Dalším významným rokem byl rok 1983, kdy se z ARPANETu oddělila vojenská síť MILNET.

V roce 1991 byly spuštěny první webové stránky. S tímto milníkem jsou spojeni Tim Berners-Lee z Anglie a Robert Cailliau z Belgie, oba pracovníci CERNu ve Švýcarsku.

V roce 1992 bylo k internetu připojeno také Česko, jako první ČVUT v Praze-Dejvicích.

Potřebujete pomoci?

Máte problém a nevíte, co dělat? Ozvěte se mi.

Legislativa

Na koho dopadá zákon o kybernetické bezpečnosti?

Který zákon v ČR řeší kybernetickou bezpečnost?

Zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti).

Chcete to probrat osobně? Napište mi.